Přeskočit na hlavní obsah

Michal Čáp a samořídící auta-rozhovor

Vím že jsem to psala do novin (našich školních), ale myslela jsem si, že bych to mohla dát sem, né že by vás tu bylo nějak extra moc, ale do budoucna by se to mohlo hodit :-)

Michal Čáp čtyřiatřiceti letý český vědec, který se díky své práci a talentu dostal do mnoha zemí a nyní se nachází v Bostonu, kde pracuje pro iSee v oboru samořídících aut. Pochází z Ústí nad Labem, kde vyrůstal se svými třemi staršími bratry a rodiči. 

„Kam všude jste si díky své práci podíval a co jste tam dělal?! 
„Do Bostonu, do Singapuru a do Holandska, kde jsem pracoval na místních univerzitách.” 

„Zajímala vás věda odmalička, případně kdy vás zajímat začala” 
„Myslím, že od malička. Měl jsem rád knížku "Už vím proč" a podobné encyklopedie, které jsem zdědil po starších bratrech.” 

Máte nějaký vzor, popřípadě koho a proč?”  
„Spoustu: Třeba Tondu Komendu, Lucu Carlone, Michala Pěchoučka, ... jsou dobří a zároveň skromní.”  

„Co vás nejvíce "nakoplo" /kdo vám nejvíce pomohl?”  
„Rodiče, starší bratři, Martina (manželka), teta Lenka, český stát, Fulbrightovo stipendium, Michal Pěchouček, Emilio Frazzoli a spousta dalších …" 

„Kde se vidíte za 6 let?”  
„Buď na univerzitě nebo v nějakém technologickém start-upu. Pravděpodobně v Praze.6.

„Co vás pohání dopředu?”  
„Možnost pracovat s extrémně inspirativními lidmi z celého světa. Doufám, že naše práce přispěje k tomu, aby česká ekonomika byla inovativnější. 

„Co je /byla nejtěžší věc, kterou jste museli vyřešit u samořídících aut?”  
„Jak jezdit bezpečně ale zároveň nebrzdit okolní provoz. 

„Co tě na práci vědce nejvíce baví?”  
Mě to jednoduše baví” 



  



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Mafie 5

  --3 osoba POV— Po posledním řezu Petr odhodil Smileyho na zem. „A tu věc mi nedáš?“ „Vážně jsi si myslel že bych ti ji dal? Jak naivní~“ zasmál se jako maniak „jasně že ne!!! Ovládnu celý svět. Ta droga bude moje, lidé budou moji, Budou mě poslouchat, budou moji sluhové, budou MOJI, JÁ JIM BUDU VLÁDNOUT A ONI NEBUDOU MÍT NA VÝBĚR. Celý svět bude v poklidu, Žádné války, nic, Jen já a klid. A pokud se jim to nebude líbit, bude to jejich poslední den, co uvidí světlo světa a lidi uvidí je. Jednoduché, a přesto tak krásné“ Petr si naposledy kopnul so již tak zbité postavy na zemi a pomalu s jeho kumpány odešel, ti si ale nezapomněli kopnout, bohužel. Jeden z nich měl okované boty ( A/N okej, neptejte se proč, potřebuji nějak zařídit víc bolesti k?? >< to zní hodně špatně) a s těma ho kopnul do lýtka, ‚to určitě nechá nějakou velkou a ošklivou modřinu‘ pomyslel si. Smiley tam ležel, neschopen pohybu, celé jeho tělo ho bolelo, zároveň ale necítil ni...

Mafie-Kapitola první

  „Ticho!!“ Rozeznělo se od zasedací místností od čela stolu. „Můžete mi říct, co se tram ksakru stalo?“ „No-no, zvrtlo se to, nějak, něco se tam pokazilo…“ Snažil se malý hnědovlasý klučina vysvětlit, téměř okamžitě byl ale vyrušen „NO TO MI DOŠLO,“ rozkřikl se „proč je tady s námi tahle věc, to mi ještě nikdo neřekl.“ „Vpletl se do akce.“ Ozvalo se odněkud, velice klidným, relativně hlubokým hlasem. „A tohle byl kdo? Kdo to řekl??“ „Já“ ozvalo se od dveří, všichni se okamžitě otočili a uviděli vysokou postavu, na sobě měla oblek, její hnědé, lehce kudrnaté vlasy před obličejem, kdyby neměl ruce zastrčené hluboko do kapes, na jeho rukou byste si všimli několika prstenů, na kalhotách měl několik řetízků, jen tak na ozdobu, na nohách bílé boty. „Ohh, to jsi ty Smiley, řekneš mi, co se stalo?“ „S radostí pane.“ ˇřekl a zvedl hlavu, aby si mohl odstrčit vlasy z obličeje, sundal si z úst roušku, kterou nosil, aby lidi neviděli jeho obličej, skrýval po...

Povinnosti a zákazy

Před začátkem jsem chtěla jenom říct, že mám rodiče ráda, povinnosti my zas tak nevadí, musíme se naučit být zodpovědní, ale někdy je to lehce otravné a ještě upozornění: BLOG OBSAHUJE MOJE NÁZORY A MYŠLENKY, NECHCI TO NIKOMU VNUCOVAT A ANI JEHO NÁZOR VYVRACET.  Děkuji za pochopení, Maura Povinnosti máme všichni, od těch, která dává stát, až po ty, které máme doma od rodičů a upřímně? Někdy je to celkem na nic, nechci tady říkat věci, jako že povinnosti jsou úplně na nic, že by se mněli zrušit, nějakou zodpovědnost, a to stejné se zákazy.    Některé mi přijdu ale extrémní nebo bezdůvodné .   K dy ž  začnu povinnostmi ,  tak bych řekla že většina  lidí má  povinnosti :  od státu - platit daně  (to se ale týká 18 plus) ,  kupovat jízdenky ,   „ stát “ pro rodiče  jsou rodiče  ( minimálně můj a bráchy ) ,  od těch máme jako povinnost uklízení myčky ,  uklízení obýváku  a  vynášení odpadků . ...