„Ticho!!“
Rozeznělo se od zasedací místností od čela stolu.
„Můžete mi říct, co se tram ksakru stalo?“
„No-no, zvrtlo se to, nějak, něco se tam
pokazilo…“
Snažil se malý hnědovlasý klučina
vysvětlit, téměř okamžitě byl ale vyrušen
„NO TO MI DOŠLO,“ rozkřikl se „proč je
tady s námi tahle věc, to mi ještě nikdo neřekl.“
„Vpletl se do akce.“ Ozvalo se odněkud,
velice klidným, relativně hlubokým hlasem.
„A tohle byl kdo? Kdo to řekl??“
„Já“ ozvalo se od dveří, všichni se
okamžitě otočili a uviděli vysokou postavu, na sobě měla oblek, její hnědé, lehce
kudrnaté vlasy před obličejem, kdyby neměl ruce zastrčené hluboko do kapes, na
jeho rukou byste si všimli několika prstenů, na kalhotách měl několik řetízků,
jen tak na ozdobu, na nohách bílé boty.
„Ohh, to jsi ty Smiley, řekneš mi, co se
stalo?“
„S radostí pane.“ ˇřekl a zvedl hlavu, aby
si mohl odstrčit vlasy z obličeje, sundal si z úst roušku, kterou
nosil, aby lidi neviděli jeho obličej, skrýval pod ní totiž jizvu, která se
táhla od ucha přes tvář až pod bradu.
-----Autor----
Vím že to je ukončeno na velice nepříjemném místě a že kapitola není moc dlouhá, už ale pracuji na další, která by se tady mohla objevit v řádech dnů. Nezapomeňte pít vodu a jíst pořádně oki?
✨Socials✨
IG: maura.is.here
Twitter: mauri_is_here
Komentáře
Okomentovat