Okna za mřížemi, i přesto že jsou ve třetím patře. Na jedné straně příroda; stromy rostoucí k nebi. Toužící po slunečních paprscích, rozpínající své listy, blokují světlo před dopadem na zem, před kontaktem s jejich menšími společníky.
Kolikrát to nejsou listy, blokující
životu-potřebné světlo před rostlinami, zvířaty. Věci mnohem více nebezpečné,
jet mnohem krásnější. Bílé hedvábí položené anděli delikátně na oblohu,
plovoucí po ni jako lodě s námořníky s letitými zkušenostmi, s jistotou,
kde se jejich cíl nachází. Nejsou ale jen bílé. Dokážou ztmavnout, ukázat zemi
svou nenávist, nám lidem jediným úderem. Jedinou světelnou palbou a ohromnou
ránou. Proč mraky útočí blesky a straší hromy? Proč tak prokazují svou
nenávist, nebo je to pomsta?
Ptáci létají volně po obloze, neznají slovo
‚klec‘ natožpak jej význam. Se shora shledají tu nádhernou scenérii pod nimi.
Zvířata běhající po loukách, pijící z jezírek a kaluží. Lidé hekticky pobíhající
po malých cestičkách, jediný myšlenka v hlavě ‚Kam mě moje výprava
zavede?‘.
Druhá strana okna je místnost, honosně
vyzdobená. Dveře se dvěma křídly a ornamenty, nebesa kolem postele, závěsy
obtékající již zmíněné okno. Vnitřní parapet vyměkčen polštářky rudé jak krev a
víno. Láska a nenávist. Posypané jemnými zlatými nitmi. Naproti posteli velký
stůl s majestátní scenérií hor and nim.
Jedna stěna v sobě skrývá vstupní dveře
do šatny. Šatna s oblečením dražším než některé domy venku.
V množství větším počet lidí bydlící v jejich vesnici, pod jejich palácem.
Možná ne tolik, dostatek na oblečení všech mladých dívek.
Zbytek stěn je pokryt policemi plné knih.
Některé s historií starého Egypta. Fantasy o kouzelnících a mágech, jejich
schopnosti brát energii z lesů. Romantické a dobrodružné—snad její nejoblíbenější
žánr. Její jediný způsob, jak prožívat pocit volnosti, mít přítele. Jak vědět
jaké je to pobíhat po lese; bez starostí, zastavovat se a obdivovat rostliny a
jejich vůni, malé broučky s barevnými krovkami, tykadly a černými očky,
odrážející světlo a radost.
Dala by všechno aby si mohla vyměnit život
s dívkami jejího věku—pracující na polu půl dne an poli, s jejich
sourozenci a kamarády, poté mají relativní volno—a ony by tu možnost vzaly.
Protože viděli jen hromady peněz, za které podle koupíte, co chcete. Neomezené
jídlo, služebnictvo, co pro vás udělá cokoli, stačí jen lusknutí prstem. Viděli
báli a zábavu, krásné oblečení a šminky. Neviděli za oponu. Neviděli do těch
temných koutu jejího života.
Její pohled na věc byl jiný; za peníze si
můžete koupit spoustu materialistických věcí, ne svobodu, přátelé, milující
rodinu—to to chce každý. jídlo bylo fajn—není tam druhá strana—až na ten
extrémní pocit viny, když se, ve velice výjimečných situacích, dostane zradu a
vidí hladovější děti na ulici, jak si váží kousků sychravého chleba, množství jídla,
které se za ta léta vyhodila.
Služebnictvo, co pro vás dělá cokoliv, jaká to
nádherná představa jenže realita—aspoň pro ni—je jiná; žádné soukromí,
někdo neustále za vámi, říká vám, co děláte špatně, jak špatně chodíte, špatně
jíte salát, špatně držíte a vidličku. Váš jediný potencionální přítel, je člověk,
co vás nenechá si vybrat barvu tílka, které budete mít pod vrstvou korzetu a
šatů.
Báli byli všechno jen zábava. Hodiny, dny, ba i
týdny příprav. A nemluvím o přípravě místností, jídla. Trávíte hodiny učení ze
základních informací o všech hostech; jejich celá jména, jejich království,
správná mluva; jakým tématům se vyhýbat. Hodiny tance na podpatku v korzetu,
kde není možné dýchat, hodiny chození s knihami na hlavě, pro naučení správného
držení těla. Šaty, které mohly vypadat krásně, které mohly být posety drahokamy.
Byly to šaty, ve kterých sebemenší pohyb bolí, jakýkoliv nádech je držen korzetem, téměř
nemožné. A přesto vše se musíte smát. Musíte se tvářit šťastně, ne bolestech. Nesmíte
být udýchaná, protože pro Tohle jste stvoření, Tohle je vaše jediné poslání;
trpět a nedávat nic najevo. Oni to nevidí, její život není perfektní, jako
jejich.
Jde jen o úhel pohledu.
Komentáře
Okomentovat