MauraIsHere

 Okna za mřížemi, i přesto že jsou ve třetím patře. Na jedné straně příroda; stromy rostoucí k nebi. Toužící po slunečních paprscích,  rozpínající své listy, blokují světlo před dopadem na zem, před kontaktem s jejich menšími společníky. Kolikrát to nejsou listy, blokující životu-potřebné světlo před rostlinami, zvířaty. Věci mnohem více nebezpečné, jet mnohem krásnější. Bílé hedvábí položené anděli delikátně na oblohu, plovoucí po ni jako lodě s námořníky s letitými zkušenostmi, s jistotou, kde se jejich cíl nachází. Nejsou ale jen bílé. Dokážou ztmavnout, ukázat zemi svou nenávist, nám lidem jediným úderem. Jedinou světelnou palbou a ohromnou ránou. Proč mraky útočí blesky a straší hromy? Proč tak prokazují svou nenávist, nebo je to pomsta? Ptáci létají volně po obloze, neznají slovo ‚klec‘ natožpak jej význam. Se shora shledají tu nádhernou scenérii pod nimi. Zvířata běhající po loukách, pijící z jezírek a kaluží. Lidé hekticky pobíhající p...

Varování od Tučného do tučného písma: smutek,popis mrtvého těla, krev Sluneční paprsky osvětlují listy, potichu hrající jejich symfonii mezi korunami stromů. Když vítr nabere moc velkou sílu, nějaké se od větví odrthnou a poletuí, než dopadnou na zem, apokud je zrovna ticho, můžete toto dopadnutí slyšet.  Osamocená postava stála před hrobním kamenem, zastrčeným samotný v rohu malého hřbitova.  Nikdy si nemyslel že tu bude stát. Nikdy v jeho životě ho nenapdlo že bude stát před svím hrobem, koukat na jeho jméno vytesáno do kamene, aby bylo napořád zapamatované, proto také jsou hřbitovy, ne? Aby se neapomnělo na zesnulé. Stejně je to zvláštní pocit, koukat se na datum vaší smrti, osvětlené svíčkou, která pomalu hoří a hází stíny všude kam jen může. Čerstvá květina stála vedle svíčky, ale v dostatečné vzdálenosti, aby nebyl risk vzplanutí. Nikdo sem nechodí, lidi se báli. Báli se bezmocného těla, báli se o jejich budoucnost. Dlouhou dobu sem nikdo nezavítal, jeho hrob bez květin,...