MauraIsHere

  Tenhle blog je delší a vzhledem k tomu že mi dlouhý blogy nejdou, je to takový jiný.... Snad si to ale užijete aspoň trošku. Konec okecávání a vrhněme se na příběh. Vystoupila jsem z auta přišla k přechodu, zmáčkla To tlačítko, aby se mi spustila zelená, nasadila jedno sluchátko. Zelená, radši se rozhlédnu, žádné auto, jen tamhle v dálce, zrovna vyjel ze zatáčky, vkračuji na přechod, nasadím druhé sluchátko, už překračují 2 pruh, naposledy se rozhlédnu. To auto, blíží se rychle, až moc, nezastavuje. Tma. Vidím, jak tu ležím na zemi, lidi se sbíhají, kontrolují dech. Můj telefon je o pět metrů dál stále s mojí oblíbenou písničkou ve sluchátkách, nepoškozen v trávě. Začali mě resuscitovat. Počkat co? Umírám? Tady? Na silnici? V těchto podmínkách, bez kamarádů a rodiny? V dáli se ozývá houkání, je čím dál hlasitější a bližší. Asi si jedou pro mé bezvládné tělo. Ti lidé pode mnou se střídají, pořád mi pumpují na hrudníku. Vyjíždějí z té zatáčky, přesně z...

  Sedím u stolu a jím svoji sýrovou pizzu a koukám na nějaký béčkový seriál. Nic moc se tam neděje, jsou na party a někdo moc bumbal. Vedle mě sedí můj pes a kouká se na mě prosebnýma očima, hodím kousíček pizzy. Koukám dál, nějaká holka se tam svalila, slyším malinké zavrzání, to jedno konkrétní prkno v druhém patře, vždycky takhle vrzne. Zavolala jsem: „Haló? Je tam někdo?“. Samozřejmě nikdo neodpovídal. Zřejmě se mi to muselo jenom zdát. Za chvíli jsem to uslyšel znova, tentokrát jsem se rozhodl vyjít nahoru, bez zvuku, abych se rozhlídl, nikoho jsem ale neviděl, asi jsem se špatně vyspal, vždyť za chvíli budou 3 ráno. Šel jsem si lehnout převlíkl se do pyžama a chystal se lehnout, když můj pes zaštěkal začal štěkat, nahlas, nic jsem si z toho ale nedělal, asi voním po pizze, pohladil jsem ho, a šel si lehnout do postele, zavřel jsem oči a se zvláštním pocitem usínal, jako by mě někdo sledoval. Světlo z okna mi osvítilo ložnici, probudil jsem se a světlo zhaslo. Koukal jsem ...