--3 osoba POV— Po posledním řezu Petr odhodil Smileyho na zem. „A tu věc mi nedáš?“ „Vážně jsi si myslel že bych ti ji dal? Jak naivní~“ zasmál se jako maniak „jasně že ne!!! Ovládnu celý svět. Ta droga bude moje, lidé budou moji, Budou mě poslouchat, budou moji sluhové, budou MOJI, JÁ JIM BUDU VLÁDNOUT A ONI NEBUDOU MÍT NA VÝBĚR. Celý svět bude v poklidu, Žádné války, nic, Jen já a klid. A pokud se jim to nebude líbit, bude to jejich poslední den, co uvidí světlo světa a lidi uvidí je. Jednoduché, a přesto tak krásné“ Petr si naposledy kopnul so již tak zbité postavy na zemi a pomalu s jeho kumpány odešel, ti si ale nezapomněli kopnout, bohužel. Jeden z nich měl okované boty ( A/N okej, neptejte se proč, potřebuji nějak zařídit víc bolesti k?? >< to zní hodně špatně) a s těma ho kopnul do lýtka, ‚to určitě nechá nějakou velkou a ošklivou modřinu‘ pomyslel si. Smiley tam ležel, neschopen pohybu, celé jeho tělo ho bolelo, zároveň ale necítil ni...