Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Úhel phledu

 Okna za mřížemi, i přesto že jsou ve třetím patře. Na jedné straně příroda; stromy rostoucí k nebi. Toužící po slunečních paprscích,  rozpínající své listy, blokují světlo před dopadem na zem, před kontaktem s jejich menšími společníky. Kolikrát to nejsou listy, blokující životu-potřebné světlo před rostlinami, zvířaty. Věci mnohem více nebezpečné, jet mnohem krásnější. Bílé hedvábí položené anděli delikátně na oblohu, plovoucí po ni jako lodě s námořníky s letitými zkušenostmi, s jistotou, kde se jejich cíl nachází. Nejsou ale jen bílé. Dokážou ztmavnout, ukázat zemi svou nenávist, nám lidem jediným úderem. Jedinou světelnou palbou a ohromnou ránou. Proč mraky útočí blesky a straší hromy? Proč tak prokazují svou nenávist, nebo je to pomsta? Ptáci létají volně po obloze, neznají slovo ‚klec‘ natožpak jej význam. Se shora shledají tu nádhernou scenérii pod nimi. Zvířata běhající po loukách, pijící z jezírek a kaluží. Lidé hekticky pobíhající p...
Nejnovější příspěvky

Proč jsem tady?

Varování od Tučného do tučného písma: smutek,popis mrtvého těla, krev Sluneční paprsky osvětlují listy, potichu hrající jejich symfonii mezi korunami stromů. Když vítr nabere moc velkou sílu, nějaké se od větví odrthnou a poletuí, než dopadnou na zem, apokud je zrovna ticho, můžete toto dopadnutí slyšet.  Osamocená postava stála před hrobním kamenem, zastrčeným samotný v rohu malého hřbitova.  Nikdy si nemyslel že tu bude stát. Nikdy v jeho životě ho nenapdlo že bude stát před svím hrobem, koukat na jeho jméno vytesáno do kamene, aby bylo napořád zapamatované, proto také jsou hřbitovy, ne? Aby se neapomnělo na zesnulé. Stejně je to zvláštní pocit, koukat se na datum vaší smrti, osvětlené svíčkou, která pomalu hoří a hází stíny všude kam jen může. Čerstvá květina stála vedle svíčky, ale v dostatečné vzdálenosti, aby nebyl risk vzplanutí. Nikdo sem nechodí, lidi se báli. Báli se bezmocného těla, báli se o jejich budoucnost. Dlouhou dobu sem nikdo nezavítal, jeho hrob bez květin,...

Mafie 5

  --3 osoba POV— Po posledním řezu Petr odhodil Smileyho na zem. „A tu věc mi nedáš?“ „Vážně jsi si myslel že bych ti ji dal? Jak naivní~“ zasmál se jako maniak „jasně že ne!!! Ovládnu celý svět. Ta droga bude moje, lidé budou moji, Budou mě poslouchat, budou moji sluhové, budou MOJI, JÁ JIM BUDU VLÁDNOUT A ONI NEBUDOU MÍT NA VÝBĚR. Celý svět bude v poklidu, Žádné války, nic, Jen já a klid. A pokud se jim to nebude líbit, bude to jejich poslední den, co uvidí světlo světa a lidi uvidí je. Jednoduché, a přesto tak krásné“ Petr si naposledy kopnul so již tak zbité postavy na zemi a pomalu s jeho kumpány odešel, ti si ale nezapomněli kopnout, bohužel. Jeden z nich měl okované boty ( A/N okej, neptejte se proč, potřebuji nějak zařídit víc bolesti k?? >< to zní hodně špatně) a s těma ho kopnul do lýtka, ‚to určitě nechá nějakou velkou a ošklivou modřinu‘ pomyslel si. Smiley tam ležel, neschopen pohybu, celé jeho tělo ho bolelo, zároveň ale necítil ni...

Mafie 7 (konec)

  ~3.osoba POV~ Smiley s Tomem prošli cvičením—nebo jak by se to dalo říct lépe… Tom se naučil základní útoky a zlepšoval se ve střelbě. Smiley byl překvapen, jak rychle se byl Tom schopen učit, ten fakt mu usnadnil práci. Sám Smiley si stěžovat nebude, jakkoli strávený čas s Tomem byl podle něho dobře strávený čas. Kristof začínal mít podezření. Vždycky se mu líbili kluci, nikdy ale nad tím nepřemýšlel, nemyslel si, že to není ‚normální‘. Myslel, že to tak má každý. Když zjistil že ne, nikdy si nevzal čas a nepřemýšlel nad tím—nikdy na sebe nedal nálepku Gay, Bi, Pan. Měl důležitější věci na práci (snažit se nezemřít v ‚podzemním světě‘. Tom mu ale dodal odvahu, pokaždé co se přiblížil, v břiše měl motýli, tváře mu zrůžověly a hodlal udělat cokoli, jen aby mu pomohl a aby mohl vidět jeho úsměv. Zbytek světa, jako by ne-existoval, jediné, co pro něj bylo v danou chvíli vidět, byli jeho oči, které četl jako knihu. Nejdříve se ztrácel v ději, ale čím dé...

Mafie 6

  --3 osoba POV—  Už to bylo chvilku po incidentu. Smiley byl schopen fungovat normálně, jeho hruď byla kompletně zahojena, jeho řezná rána na břiše byla témě srostlá, musel si akorát dával pozor, aby se moc neohýbal, aby se rána znova neotevřela a nemusela se hojit od znova. Což by bylo relativně bolestné a celý proces hojení by to dost zdelšilo a znepříjemnilo. Smiley s Tomem si byli blízko jako nikdy. I když se znali asi měsíc, jejich vztah-jako by se znali roky. Jako by se znali od dětství. Smileymu zazvonil telefon. Zrovna koukali na film a otravná vyzváněcí hudba se ozývala jejich bytem. Smiley se podíval na display, v jeho obličeji se na chvíli objevil strach a překvapení, ani ne po sekundě zmizely a Tom si nebyl jistý, jestli se mu to jenom nezdálo. „Tohle je důležitý, musím to vzít, pokračuj ve filmu“ sdělil Smiley Tomovi a s malým úsměvem a odejde do pracovny. Tom se zvedne z gauče a přejde k televizi, aby ji ztlumil, aby nerušil Sm...